Přihlaš se do NPZK /Nej postava z komixu/ TADY, díky

Leden 2009

Slovník obyčejného puberťáka

30. ledna 2009 v 9:47 | Zuzííík
  • buzerlist → žákovská kniha
  • chcanec nečekanec → nečekané nutkání na močení
  • pičifuk → deodorant
  • mít hubu kolem hlavy → intenzivně se smát
  • bruntál → brutální, extrémní
  • čepičář → pomalý důchodce za volantem
  • fo3 → všichni muži nad 30
  • Fucklaf → Václav
  • hároši → děti
  • konečník → zkušený borec, opak začátečníka
  • krtek → metro
  • přebuchtíno → opravdu hodně děvčat
  • puchejř → Slunce
  • roští → více pěkných holek
  • nakrm ucho → svěř se
  • prdět do hlíny → být mrtvý
  • čučet jako bacil do lékárny → něčemu se divit
  • nakopat do kloaky → nakopat do zadku
  • dělat Dášu → vymlouvat se
  • Mareš → kožich
  • domácí zabíjačka → vražda mezi příbuznými
  • hodit bok → zatancovat si
  • vopruzov → škola
  • tchýně → člověk na zabití
  • házet bobek → vykašlat se na určitou věc
  • savka → vysavač
  • hůlkoplazy → důchodci
  • stíhačka → manželka
  • ždímačka → milenka
  • hnojárna → střední zemědělská škola
  • kytka → marihuana
  • průtokáč → člověk, který hodně pije
  • vnucovák(y) → propagační letáky
  • vybobkovat → dojít si na WC
  • gábina → gambrinus
  • Šalingrad → Brno
  • fosils → prarodiče
  • chytit nerva → rozčílit se
  • cukrblik → flirtování
  • buchtička se šodo → holka, co má šťávu
  • oblíznout kostičku → políbit dívku
  • babinec → sraz důchodců
  • vodkyblíkovat se → vypadnout
  • čuchometr → nos

Moderní drezura

30. ledna 2009 v 9:25 | Zuzííík
Moderní drezura jako soutěžní sport vyžaduje přesné provedení série některých přízemních cviků koně v různém chodu (krok, klus, cval) na určitých místech přesně vymezené pravoúhlé arény (drezurního obdelníku). V ní se zkouší způsobilost koní a jezdců všech stupňů výcviku, od zakladního až po vysokou školu či přípravu na Grand Prix nebo olympijské soutěže. Na každé soutěžní úrovni - ty lze rozdělit na několik stupňů : základní (Z), lehké (L), střední (S) a dále pak soutěže mezinárodní soutěže: Sankt Georg (Sv. Jiřá), Intermediate I., Intermediate II., Grand Prox (GP), Srand Prix Special (GPS zvané olympijské) - je přiježděnost koní hodnocena při prověrkách. Každý cvik, při stupni Prand Prix je jich dvacet, je hodnocena bodouvou stupnicí od 0 (nevyhovující) do 10 (vynikající). Drezurní úlohy nižších stupňů až do stupně S se předvádějí na drezurním obdelníku (aréně) o rozměrech 40x20m (131x65 ft), vyšších stupňů pak na obdelníku 60x20 m (97x65 ft). Eréna je uprostřed a okolo okrajů označena písmeny, která jezdci naznačují, kde který cvik provádět. Při prověrce nejnižšího stupně se předvádějí jen nejjednodušší cviky. Na stupni Z je jich deset - jezdec například začne u bodu A, kde vstoupí do arény, a pracovním krokem projede po sředové čáře do bodu C, tam zatočí doprava a opět pracovním krokrém projede body M - B - F. Mezi body F a D udělá púlkruh o průměru 10m a vrátí se k bodu B.
Kůň musí být schopen nejen dokonalého pohybu vřed, ale také do stran, musí umět prodloužit i zkrátit krok ve všech třech chodech.Na nejvyšší úrovni pak musí zvládnout i ty nejtěžší cviky jako je pirueta (pirouette), při které jeho zadní nohy zůstanou ve cvalu téměř na místě, zatímco tělo se otáčí; pasáž (pasage), sebraný klus na místě; jednoduchou změnu nohy ve cvalu bez vkládání klusových kroků; přeskok (changement), kdy kůň mění nohu ve cvalu ve fázi vznosu. (pro úplnost nutno dodat, že do drezury patří i prvky, které se při soutěžích nepoužívají - jde zejména o cviky nad zemí španělské klasické školy, sestávají z různých výskoků, vzpínání a kopání, např. levada, courbette, capriole či croupade) Drezura nan vrcholové úrovni velice zatěžuje koně i jezdce jak fyzicky, tak i psychycky, a proto je nutné koně pro drezuru pečlivě vybírat. Na každém stupni by kůň měl být hodnocen podle pravidelnosti a uvolněnosti jeho chodů, klidu a poslušnosti, rovnováhy a jeho ochoty zůstat v každé situaci ,, na pomůckách". Jezdec je hodnocen podle toho, jak dokáží koně ovládat a vykonat s ním předepsané fygury. Pokud by hodnotil výkony jeden rozhodčí, pozorující soutěžícího z vnějšku arény od bodu C (jezdec vjíždí do arény vždy v bodě A), mohl by je posoudit nesprávně. Proto soutěže hodnotí pět rozhodčích, což je dostatečnou zárukou objektivního posouzení. Na nejvyšších rovních drezury se soutěží podle mezinárodních úloh FEI (mezinárodní jezdecká federace), které se každé čtyři roky poněkud pozměňují, aby se zabránilo stagnaci. Soutěže se podle stupně obtížnosti rozdělují na Prix St. George, Intermediate I. a II. a Grand Prix. Vrcholem jsou pak soutěže olympijjské. Drezura střední obtížnosti je také součástí prvního dne třídenních soutěží všestrannosti (military).

Pixelky 6.-šipky

29. ledna 2009 v 16:55 | Zuzííík

pixelkypixelkypixelkypixelkypixelkypixelky


Pixelky5.-welkomky

29. ledna 2009 v 16:48 | Zuzííík


Skoky

29. ledna 2009 v 11:03 | Zuzííík
Tento článek se netýká pokročilých skoků, vypočítávání vzdáleností, ani parkuru stupně TT, ale je věnován jezdcům, kteří skákali prvně, nebo nikdy v životě.
Je jasné, že skákat nemůže jezdec začátečník, protože nekontroluje své ruce, ani sed a koně by rušil. Dejme tomu, že jste tedy pokročilý jezdec a chcete se naučit skákat. Tak tedy v první řadě si musíte pořídit pořádné ochranné vybavení, a tím jest přilba a skoková vesta, chránící páteř jezdce. V druhé řadě je, si zajistit hodného koně, který skáče přiměřeně bez velké rezervy.Jestliže najíždíte na překážku vysokou 50cm a koníček skočí 90cm, tak je tu pravděpodobnost, že spadnete. A koukali byste jak velká! No a pokud to koník haltuje (zapíchne to před překážkou), tak nejspíš přeskočíte překážku, ale bez koně.
Tak tedy jdeme na to. První překážky je dobré skákat z klusu, ale pohodlnější je skákání ze cvalu. Lépe se přizpůsobíte pohybu koně. Dejme tomu, že zvládáte pracovní sed, ruce máte v klidu, pata dole atd. Nejdřív si ale třmeny o 1 až 2 dírky zkraťte.
1.) Nájezd - Pobídnete koně do klusu, jedete lehký sed, ruce posunete více dopředu. Když jste asi tak 2 - 3m před překážkou, zasednete a jedete pracovní. Těsně před překážkou opět zaujmete pozici lehkého sedu, abyste ve fázi odrazu nezůstali za pohybem.
2.) Odskok - Kůň podsune záď, dopadne zadníma nohama a odrazí se. Předek se zvedá, kůň pokrčí přední nohy. Vy, se ve správnou chvíli předkloníte nad krk koně a zvednete pozadí ze sedla. Nezvedejte se dřív než se kůň odrazí, ohrozili byste pak jeho rovnováhu. Ovšem pozdní zvednutí se ze sedla ohrožuje rovnováhu taky a to tak, že by si kůň taky mohl dobře namlít. Takže vám nezbývá než to udělat správně. Podle výše odrazu se zvedáte ze sedla. Jestliže skáčete 100cm, určitě se zvednete víc, než když skáčete 50cm. Při malých skocích není nutné moc se zvedat, ani předklánět. Současně musíte posunout ruce dopředu, protože kůň v tuto chvíli natahuje krk a vy byste mu tahli za hubu. Nejlepší je ruce posunout vpřed po straně krku koně. Opovažte se držet se otěží abyste nespadli! Od toho máte kolena!!!
Image
Takto by měl vypadat sed jezdce při malém skoku
Image
Při skoku se jezdec musí dívat kupředu aby neměnil těžiště a nerušil tak koně
Image
Při takovémto skoku není nutné se koni pokládat až na krk. Tomu se říká skok před koněm, jezdkyně se předčasně a moc zvedla ze sedla.
Image Tady naopak vidíte sed za pohybem. Kůň je rušen v hubě tahem otěží a sed jezkyně mu brání v snadném odrazu.
Image
Tady již kůň překonává překážku metr vysokou a jezdkyně zaujímá perfektní lehký sed. Kůň si skok ztěžuje odlišným postavením končetin.
3.) Let - v tuto chvíli je kůň všema čtyřma nohama nad zemí, když skáče malou překážku, může se dotýkat země jednou zadní a jednou přední nohou. Vy máte ruce neustále natažené dopředu, ještě pořád jste v lehkém sedu a pozadím se nedotýkáte sedla, ale svíráte koleny ostřejší úhel než při odrazu. To znamená, že máte zadnici těsně nad sedlem. Trup není též tolik předkloněn jako při odrazu.
Image
Při překonávání malých překážek stačí udržovat trup jen lehce nad sedlem v lehkém předklonu. Ruce jsou natažené aby necukaly v hubě koně. Holeň by akorát mohla být o něco více vpředu.
Image
Tady je kůň ve stejné fázi letu jako na předchozím obrázku, ale skáče metrovou překážku, takže je jeho pozice jiná. Jezdkyně je víc předkloněná trupem aby se sladila s pohybem koně.
Image
Při skoku vyšším, je ve fázi letu lepší, když jezdec nesedí, ale pozadí udržuje nad sedlem.
4.) Doskok - Toto je nejtěžší chvíle skoku. Kůň dopadne na přední nohy, záď je zvednutá, zvíře krčí zadní nohy. Vaše pozice se kapku změní. Ruce jsou natažené co to jde. Trup nezakláníte, jak se většina lidí domnívá, ale uzpůsobíte tak, abste nerušili koně. Nejspíš budete lehce předkloněni. Než kůň dopadne předníma nohama na zem, musíte stát ve třmenech a udržovat pozadí daleko od sedla. Pak zlehka a ne plnou vahou usednete do sedla a úhel kolen k sedlu se zvětší. Tzn., že nohy natáhnete. Pokud to zvládnete, bylo by lepší, kdyby jste při doskoku do sedla vůbec nedosedali. Je to lepší jak pro vás, tak i pro koně, který bude mít menší zátěž na sedle. Při doskoku se většině začátečníků stává, že jsou odmrštěni na koňský krk a je to tím, že se posadili do sedla již ve fázi letu či odskoku. Záď koně vás pak vymrštila ze sedla.
Image
Malý doskok není ani cítit, ruce jsou pořád natažené kupředu, váhu však neneseme v sedle, ale ve třmenech. Trup je většinou v lehkém předklonu.
Image
Pokud se neshodnete s pohybem koně při dosednutí, bude lepší, když zůstanete stát ve třmenech
Image
Není pravda, že se při vyšším doskoku musí jezdec zaklonit. Může být i v předklonu, pokud mu to tak vyhovuje a neruší koně. Vlastně, když se zakloníte, tak rušíte rovnováhu koně, protože vaše těžiště se bude nacházet jinde než jeho a ještě je tu možnost, že kůň zadníma nohama o překážku zavadí.
Image
Důležité je, aby jezdec,když kůň začne klesat, udržoval pozadí nad sedlem. Zvedající se koňská záď by mohla jezdce odstřelit. Když jezdův zadek bude od sedla vzdálen, nebude mít do čeho sedlo narazit
Image
Při doskoku velké překážky zůstaňte stát ve třmenech tak, aby se sedlo vašeho pozadí nedotklo. Sed na obrázku je ideální. V takovém případě nevadí, když máte patu vytaženou nahoru, protože si můžete lépe při doskoku stoupnout do třmenů. Při odrazu však mějte patu prošláplou vždy. Povšimnot si lze toho, jak se jezdkyně drží koleny, což je při vyšším skoku nezbytné pro udržení rovnováhy.
Image
Jestliže máte při doskoku patu prošláplou, holeň se posune mírně dopředu a následkem toho vaše pozadí putuje dozadu na zadní rozsochu. V takovém případě budete buď vyhozeni na krk koně nebo ucítíte náraz sedla vašeho pozadí, čímž narušíte skok a rovnováhu koně.
Tak, a tady vám předvedu sadu obrázků, jak by měl vypadat správný skok
Nejprve malá překážka 70cm:
ImageZde můžete vidět krásný lehký sed, jezdkyně jde náherně s pohybem koně
ImageVýborná pozice při doskoku, sed se nedotýká sedla, skok není ničem rušen. Jediná chyba kterou lze vytknout je, že pohled jezdkyně by měl směřovat vždy před sebe.
Větší překážka 120cm, tady se už pozice jezdkyně musí výrazně měnit:
Image
Image
Image
Image
Image
Image
Image
Image
Image
A pro ještě lepší představu si dáme skok zepředu:
Image
Image
Image
Image
Zde můžete pozorovat profesionální jezdkyni ze stáje Opatrný a její výbornou techniku skoku při překonání oxeru.
Image
Image
Image
Zde můžete pozorovat dokonalý sed při doskoku. Jezdkyně sedí přesně nad těžištěm koně, sedem koně neomezuje v překonání překážky zádí a hlavně si všimněte polohy holeně a paty. V takovéto poloze zajišťuje jezdkyni dokonalou rovnováhu a bezpečí.
Takhle to vypadá, když se jezdec nepředkloní a zůstane sedět v sedle. Je vyhozen ze sedla koňskou zádí, která ho odstřelila.
Image
Jakékoli odmítnutí skoku se nazývá neposlušnost. Ta může být provedena dvěma způsoby: Kůň cválá na překážku a v poslední chvíli si to rozmyslí a vyhne jí, přesně jako na obrázku.
Image
Kůň to haltne (zapíchne, zastaví). Nebezpečí tu hrozí několik. Za prvé může vletět až do překážky a poranit se, za druhé do překážky vletí jezdec. Pokaždé však nemusí následovat úraz, většinou jen malá odření.
Image
Každý člověk má jiný styl a vy si časem také vytvoříte ten svůj, ketrý vám bude vyhovovat nejvíc. Ale určitě musíte dodržovat jistá pravidla. Na obrázku vidíte, že povolování otěží může být trojího typu. A to: buď rozevřete prsty a necháte otěž proklouznout nebo posunete ruku kupředu a kontak udržujete napnutou otěží, a nebo posunete kupředu ruku celou a otěž necháte prověšenou. Začátečníkům doporučuju tu třetí možnost, protože při té první jim většinou otěž vyletí z ruky a při té druhé škubají koni za udidlo. Dále pak vidíte skvělý sed při hodně vysokém skoku při odrazu a také vidíte jak se jezdec nemá zaklánět při skoku malém a v jaké pozici mají být ruce. Správné je znázornění jezdcova těla přerušovanými čárami.
Image
Vhodné jsou skoky v terénu. Vetšinou nebývají příliš vysoké a je to příjemné zpestření vyjížďky.
Image

Něco málo o drezuře

29. ledna 2009 v 10:56 | ZuzíQ
Pod slovem drezura si mnozí představí jak kůň panáčkuje v cirkuse, ale toto slovo nemá s cirkusem nic společného. Drezurou se rozumí stupeň vzdělání koně. Teď se jistě smějete, jak může bejt kůň vzdělanej, ale co jsou piruety, piaffe, pasage aj? Mladý kůň dokáže akorát jít na pobídku vpřed a zastavit. Musí se vše učit, žádný kůň neumí piafovat od malička. Takže musí projít drezurnim stupněm Z (začátečník), L (pokročilý), S(střední) a T (těžký). Pak jsou přidány podstupně ZL, ST a TT. Ale neučí se tu jen tak jaké kousky, učí se umět chodit pod jezdcem. Začátečník jezdec, když si sedne na koně, tak si pomyslí: "vemu do rukou otěže, budu je držet, když budu chtít zastavit zatáhnu a když budu chtít jít, pobídnu koně patama. Víc umět nepotřebuju". Pokud by u tohoto způsobu ježdění zůstal, kůň bude chodit jak lemra, s hlavou buď moc nízko nebo naopak moc vysoko, hubou bude táhnout za otěže, hřbet propadlý, padá na předek, chuť k ježdění žádná. Když ho pobídnete vpřed, nejdřív se na vás otočí jako že " no to snad ne, on už po mě zase chce abych šel". Aby tomu tak nebylo, vznikla drezura. Zvíře chodí aktivně, očekává pobídku a ihned na ni reaguje, krk nesený v oblouku, následkem toho je předek výš naž záď, která je podsazená a nese víc hmotnosti, hřbet vyklenutý aby pěkně nesl váhu jezdce a huba měkká, uvolněná, netahající za otěž, takže se jezdec nemusí prát s koněm položeným do otěže. A to je jen zlomek toho, co musí drezurní kůň umět. A hlavně tu musí být ten, kdo ho to všechno naučí, protože kůň hned nepochopí, co po něm žádáte a tím tvorem je drezurní jezdec. A ten nemůže jen tahat a kopat. Je to otázka několikaleté práce, snahy a umu. Přecejen nebyla každému do vínku dána schopnost vcítit se do pohybu a myšlení koně. Pokud to jezdec neumí, nemůže jezdit drezuru. V drezuře neexistuje slovo tahnout za otěž. Když chce jezdec couvat, netahne otěž dozádu. Jeho ruka se vůbec nepohne. Sedem a holení dá koni povel jít vpřed a rukou ho nepustí kupředu. Netahne za otěž. Pouze ji podrží. Kůň narazí na udidlo a začne couvat. Nebo jezdec chce docílit, aby kůň zaoblil krk a nesl víc hmotnosti na zádi než na předku (tím se šetří klouby a šlachy koně). Ale nezvedá ruce aby dostal hlavu koně vzhůru a nerve je dolů, když chce aby kůň hlavu sklonil. Když zvíře táhne do oteží, jezdec má "tvrdou" ruku a vyvíjí tlak na hubu koně. Přitom ho pobízí holení vpřed. Kůň zkrátí krok. Jezdec má zkrácenou otěž a holeněmi doslova "cpe" koně pod sebe. Jemně si pohrává prsty s otěží, až kůň začne přežvykovat udidlo, uvolní žuchvy a zaoblí krk. Hlavu dostane na kolmici a v tuto chvíli jezdcova ruka okamžitě "změkne", povolí, tzv. nabídne koni otěž. Výsledkem je kůň s jemnou hubou, nesoucí zaoblený krk, hlavu na kolmici, vyklenutý hřbet a víc hmotnosti na zádi. Tak o tomhle je přibližně drezura.
Image
Zde vidíme koně se zkráceným krokem, na otěži, hlavu na kolmici, spokojeně přežvykující udidlo.
Image
a takhle by to vypadat nemělo. Krk neosvalený, natažený dopředu, hlava před kolmicí a absolutní nepůsobení pomůcek jezdce. Jak by také mohl působit pomůckami, když příšerně sedí.

Barvy koní

29. ledna 2009 v 10:52 | ZuzíQ
BĚLOUŠ
Tmavošedá pigmentovaná kůže, srst je tvořena bílými chlupy
ŽLUŤÁK (palomino,izabela)
Zlatá srst, bílá hříva a ohon
HNĚDÁK
Červenohnědá srst, černá hříva,ohon.nohy
¨ČERVENÝ BĚLOUŠ
Směs ryzé a bílé barvy
TYGR (hermelín)
Skvrnitý kůň, nyní označován jako appalosa zbarvení
PSTRUŽÁK
Hnědé skvrnky ze skupinek chlupů na bílé srsti
RYZÁK
Různé odstíny zlaté se světle plavou nebo červenou hřívou
TMAVÝ HNĚDÁK
Směs hnědých a černých chlupů, černá hříva,ohon,nohy
MOUREK
Smíšená srst s černou nebo hnědou, tmavé nohy
STRAKOŠ SKEWBALD
Velké bílé plochy na libovolném podkladu
SÍŤOVANÝ BĚLOUŠ (jablečňák,grošák)
Tmavé chlupy tvoří kruhy na bílé
VRANÍK
Celý černý, příležitostné bílé odznaky
PLAVÁK
Plavý,modrý nebo myšově šedý,černá hříva a ohon
STRAKOŠ PIEBALD
Pravidelné černé a bílé, ale může být i hnědá bílá

Když koně zlobí...

29. ledna 2009 v 10:50 | Zuzííík
Taky se vám již někdy stalo, že si takhle cváláte na koni a najednou se kutalíte po zemi ? Nejste sami kdo se s takovou situací setkává. Na této stránce se pokusím vám poradit co v takovém případě dělat.

Když kůň vyhazuje
Kůň může vyhazovat několika způsoby. Tím prvním je kozlování. Kůň se ve cvalu odrazí zadníma nohama, ve vzduchu "hodí hrba" a dopadne na přední. Pokud máte sedlo, můžete se postavit do třmenů a kůň vás nemůže shodit. Pokud sedlo nemáte, nezbyde vám nic než bezmocně lítat nad hřbetem koně.

Image

Druhý způsob vyhazování je vykopávání zadníma nohama a následné zvedání zádě. V tomto případě je většina začínajících jezdců katapultováno ze sedla. jestliže jedete v pracovním sedu a váš kůň vyhodí zadkem, rychle vystrčte nohy dopředu a zakloňte se co nejvíc to jde. Pokud jedete v lehkém sedu, opět se postavte do třmenů a snažte se držet pozadí co nejdál od sedla, které by vás mohlo odmrštit ze hřbetu koně.

Image

Třetím a nejhorším způsobem vyhazování je způsob kombinovaný. Kůň hodí hrba ale v zápětí vyhodí i zadkem. V takovém případě si stoupněte do třmenů a nebo na toho koně vůbec nelezte.

Vzpínání
Vzpínáním se rozumí když si kůň stoupne na zadní a zvedne trup do vzduchu. Někdy méně, někdy více, vy se v každém případě musíte naklonit tělem dopředu a povolit otěže, které jsou často příčinou vzpínání.

Image

Uskakování
Když se kůň lekne, často se stává že uskočí do strany. V tuto chvíli mohou nastat dvě situace. Ta první je, že rychle zareagujete a včasným stiskem stehen kolem sedla se udržíte na hřbetě zvířete. Druhá situace je už o něco horší, a to je když máte dlouhé vedení a mezitím co kůň uskočil do strany, vy zustanete na puvodním místě. Následuje tvrdý dopad a koníček mizí v dáli. Zde je každá rada drahá. Jediné co vás dokáže zachránit před pádem je bystřit si velmi rychlé rekce na vzniklou situaci pod vaším zadkem. Vhodná jsou gymnastická cvičení , jako např. holubička na sedle , kolotoč ( jezdec se v sedle otáčí ) a jiné.

Image

Haltování
Pro ty kdo nevědí, haltování je převzatý výraz ze slova "halt" což znamená zastavení na místě. Je velice nepříjemné když letíte na koni jako s větrem o závod, ale v zapětí letíte pouze vy, zatimco se koník klidně pase opodál. V takovém případě vše závisí opět na vaší rychlé reakci. Musíte se hodně zaklonit, vystrčit holeně dopředu a zapřít se do třmenů. Jistě jste se na základní škole učili něco o zákonu setrvačností a toto je dokonalý příklad.

Image

Plašení
Jedete si poklidně krajinou, odněkud vyskočí srnka a váš koníček "to zabalí", to znamená že se šíleným tryskem řítí neznámo kam a vy nemáte sebemenší šanci ho zastavit. Můžu vám ale poradit, jak splašené zvíře zpomalit. V žádném případě si nestoupejte do třmenů, pokud umíte tak jeďte v pracovním sedu, netahněte za otěže protože to situaci ještě zhorší, a pokud jste žena - nepištěte, to koně poplaší obvykle ještě víc. Misto toho raději koně stočte do kolečka nebo střídavě zatahněte za levou a potom za pravou otěž. Hlavně nesmíte táhnout za otěže a držet je až u brady. Kůň se položí do udidla, ztěžkne vám v ruce a je ještě hůř ovladatelný než předtím.

Image

Líný kůň
Bezmocně sedíte na koni, pobízíte ho ze všech sil a váš svěřenec nehodlá hnout ani brvou. Otázka zní, jak koně rozejít. Tento případ je častý u jezdců začátečníků, kteří tlučou holeněmi do žeber koně až to duní, ale to je asi tak vše čeho lze tímto zůsobem dosáhnout. Často se zapomíná na otěže které zde hrají velice důležitou roli. Pokud totiž koně pobízíte, ale otěžemí ho brzdíte ( aniž byste o tom věděli ) je jasné že se nemůže rozejít. Takže nejprve musíte povolit otěže !

Image

Western

29. ledna 2009 v 10:41 | ZuzíQ
Tento způsob jízdy se od anglického liší, protože dříve sloužil k jiným účelům. Jezdci využívali anglické ježdění v bojích, kdežto westernové ježdění bylo vhodné při dobytkářské práce jako je lasování telat, či shánění dobytka. Jezdci nepoužívali lehký sed, protože druhý den by se asi nezvedli z postele, otěže drželi v jedné ruce, poněvadž v druhé měli laso a i sedlo se naprosto liší od anglického, protože při prudkých otočkách by z anglického sedla vyletěli.
Tak to je westernová výstroj. Sedlo má vpředu hrušku, které se jezdec mohl v případě potřeby chytit a také tam mohl uvázat laso, kdykoli potřeboval. Třmeny jsou široké a dlouhé. Bočnice má placaté, posedlí je hluboké a zadní rozsocha vysoká. Uzdečka je jednoduchá bez nánosníku a většinou s pákovým udidlem. Otěže dlouhé, konce visí na jedné straně kolmo ke koňskému tělu. Jezdci sedí hluboko v sedle
Image
s nohama nataženýma dopředu a špičky směřují od koně, pata prošláplá. Otěže drží v jedné ruce, prověšené a vysoko nad kohoutkem.
Takže všechno se dělá tak, jak to u anglického ježdění nepřichází v úvahu. Koně otáčejí tak, že ruku posunou tím směrem, kterým chtějí otáčet a hlavně používají při jízdě přenášení váhy. Pobízení je stejné jako u anglického ježdění, hluboký sed v podstatě také a když chtějí zastavit z rychlého chodu přitáhnou otěže a zakloní se, přičemž nohy vystrčí dopředu.
Image

K westernovému ježdění patří také správné oblečení, ke kterému nesmí chybět stetson, chapsy a jiné doplňky.

Image


Image

Uzdečka koně je jednoduchá. Velmi oblíbená je uzdečka na jedno ucho, kterou vidíte na obrázku.
Kopíruj s ikonkou!

Písničky:
3.2.1.